Syndrom vyhoření nebo také vyhasnutí je ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí  u člověka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, kde lidé jsou velice intenzivně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení. 
 

Všechny příznaky syndromu vyhoření se shodují v určitých bodech: 

• Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání

• Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení

• Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.

• Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu.

Hlavním znakem je chronický stres, který vychází z pracovní činnosti, jež může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzického okolí

Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.